F1 okruh Magny Cours VC Francie: historie a statistiky

14.02.2026

6 min. čtení.

Michal

Pokud patříte k fanouškům královny motorsportu, Formule 1, určitě se vám při zmínce francouzské trati Magny Cours vybaví vzpomínky na éru dominance Michaela Schumachera a jeho nezapomenutelné souboje uprostřed francouzského venkova. Historie tohoto okruhu je ale mnohem zajímavější a právě na ni se podíváme blíže.

(Zdroj: depositphotos.com)

Vznik trati, její popis, délka a technické parametry

Myšlenka postavit okruh ve Francii vznikla koncem 50. let díky starostovi Jeanovi Bernigaudovi. Již 7. srpna 1960 tak vznikl závodní okruh, jehož autorem byl Jean Bernigaud a který sloužil původně pro začínající jezdce.

V tomto nastavení se ale příliš neujal a tak ho v 1986 odkoupilo Nievre, které rozběhlo velkou obnovu. Cílem bylo připravit trať pro mezinárodní podujetí a výhledově i pro závody Formule 1. To se i podařilo a v roce 1991 se zde jela první Velká cena. Trať je dlouhá 4.411 km a má 17 zatáček, přičemž poměr levých a pravých zatáček je 8 ku 9.

Charakteristické je spojení rychlejších oblouků a ostrých brzdění, kde se střídají delší úseky, které nutí auto zpomalit a pak zase opět rozjet.

Technicky je okruh známý velmi hladkým povrchem, díky čemuž týmy tradičně uměly jezdit s nízkou světlou výškou a tužším nastavením. Zároveň však právě hladkost a často slabší přilnavost povrchu pravidelně trestala chyby při brzdění. Stejně tak byl náročný na motor a převodovku, no ne až tak, jako například okruh Monte Carlo.

V jednom závodu F1 se jelo 70 kol, celková délka tak dosáhla přes 308 kilometrů. Pro tuto trať vždy bylo charakteristické i proměnlivé počasí, což se podepsalo na nečekaných změnách strategií. Vítěz tak musel spojit talent i štěstí.

Historie trati z pohledu závodů F1 a její současnost

Trať Magny Cours se během éry F1 vícekrát upravovala. Většinou šlo o zásahy, které měly zlepšit bezpečnost a možnosti jezdců, ne celkový profil trati.

V roce 1991 vstoupil okruh do F1 se základní konfigurací, která byla na tu dobu moderním standardem. Celková délka byla 4,271 km a součástí trati byly nové boxy s řídící věží a široké výběhové zóny pro bezpečnost.

Již o rok později, pro sezónu 1992, přišla první změna. Úsek za vlásenkou Adelaide prošel změnou a odstranila se z něj esíčková pasáž, která se neukázala jako ideální pro F1. Trať se tím zjednodušila, zrychlila a mírně zkrátila se na 4,250 km. Již historicky druhý ročník Velké ceny se tedy jezdil na více plynulejší verzi okruhu.

V roce 2000 přichází další mírná změna, i když v tomto případě spíše jen technická korekce. Došlo k upřesnění délky na 4,251 km, samotný profil trati se ale nezměnil. Zároveň se však okolí měnilo tak, aby bylo použitelné flexibilněji.

Na přelomu let 2002 a 2003 pak přišla poslední a již výraznější úprava trati. Ta postihla závěr okruhu v oblasti Lycée a upravily se i části kolem Chateau d Eau. Od sezóny 2003 se tak Formule 1 jezdila na konfiguraci s délkou 4,411 km, kde je vjezd do boxů řešen bezpečněji a to až za poslední zatáčkou okruhu.

(Zdroj: depositphotos.com)

Nejdůležitější sezóny a kdo v nich kdy a jak vyhrál

Pokud jde o nejdůležitější a nejvíce památné sezóny F1, bylo jich hned několik. Vítězi na této trati byli přitom obvykle legendy své doby, což hodně napovídá.

Hned v úvodním roce 1991 zvítězil Nigel Mansell na Williamsu, když vyhrál před rivalem Alainem Prostem. O rok později vyhrál znovu, závod se pro déšť zkrátil na 69 kol a Mansell vyhrál před Riccardem Patresem, který v úvodu závodu ještě vedl.

Od roku 1994 pak na trati začal dominovat Michael Schumacher. Vyhrál v sezónách 1994 i 1995, ale v roce 1996 ho předběhl jeho úhlavní rival Damon Hill. Schumacher sice měl pole position, ale před startem vypadl a Hill na Williamsu tuto výhodu využil. Schumacher následně zvítězil ve dvou dalších sezónách a to v 1997 a 1998.

V roce 1999 se do historické listiny zapsal další Němec, Heinz Harald Frentzen na Jordane. Měnící se podmínky s deštěm a dokonce i se safety car pořadně promíchaly celkové pořadí. O rok později potom bral triumf Coulthard na McLarenu.

Ve čtyřech následujících sezónách se znovu radovalo jméno Schumacher, v letech 2001, 2002 a 2004 byl vítězem Michael, v roce 2003 jeho bratr Ralf Schumacher. Ve zbylých sezónách se mezi vítěze potom zapsali ještě jednou Michael Schumacher, Fernando Alonso, Kimi Räikkönen a v poslední ročník 2008 Felipe Massa.

Zajímavosti, traťové rekordy, statistiky a další čísla

Okruh Magny Cours sice dnes už v kalendáři Formule 1 nefiguruje, no historicky patří mezi ty, které byly z pohledu jezdců Formule 1 velmi důležité.

Nejúspěšnějším jezdcem na okruhu byl Michael Schumacher se sedmi vítězstvími, přičemž vyhrál v letech 1994, 1995, 1997, 1998, 2001, 2002 a 2004. Čtyři vítězství zde zaznamenal Alain Prost a tři Nigel Mansell, což z Magny Cours dělá jednu z tratí, kde se velmi jasně ukázaly silné generace jezdců devadesátých let.

Z pohledu týmů je nejúspěšnější Ferrari s 8 vítězstvími, což je opravdu úctyhodné číslo na tak krátkou historii okruhu ve světě F1. Williams zde vyhrál 5 krát a McLaren 4, takže britským týmům se nedařilo až tak dobře, jako italské červené stáji.

Oficiální traťový rekord v závodech drží Michael Schumacher časem z roku 2004 a to 1 minuta a 15,377 sekundy. Průměrná rychlost na kolo se v kvalifikaci běžně pohybovala nad hranicí 210 km za hodinu, což je vzhledem na celkový technický charakter okruhu a vícero pomalých zatáček až nadprůměrně vysoká hodnota.

Kapacita areálu se pohybovala běžně kolem 140.000 diváků během víkendu, přičemž samotné tribuny pojaly několik desítek tisíc fanoušků. Zajímavostí je také i to, že vícero zatáček mělo názvy jiných tratí, Adelaide z Velké ceny Austrálie.

Sdílet článek na Facebooku